Přirozený vs. syntetický oxytocin: Vliv na porod, kojení a vztah ženy a děťátka
Oxytocin, často nazývaný „hormon lásky“ nebo „hormon důvěry“, hraje v lidském těle klíčovou roli. Tento hormon se produkuje v hypotalamu a je uvolňován do krevního oběhu přes hypofýzu. Má zásadní vliv na lidské chování a fyziologii, zejména v kontextu rozmnožování, vazby, a péče o děti. Během porodu a kojení je oxytocin důležitý nejen pro fyzický proces, ale také pro emocionální spojení mezi ženou a dítětem. V porodnictví se běžně používá i syntetická forma oxytocinu, která však funguje odlišně než jeho přirozená varianta. Při porodu nebo při přednáškách na některých pracovištích často slyšíme devalvaci účinků syntetického oxytocinu, nedostatečnou informovanost ze strany personálu a vyjímečně i podání zcela bez jakékoliv předchozí informace. Chceme se tedy tímto článkem zaměřit na rozdíly mezi přirozeným a syntetickým oxytocinem, včetně jejich účinků a rizik, abyste při porodu mohli volit informované rozhodnutí.
Přirozený oxytocin a jeho funkce
Přirozený oxytocin se v těle uvolňuje při sociálních interakcích, během porodu a kojení. V běžném životě je to jakýkoliv úsměv, hřejivá vzpomínka anebo společné stolování. Je zodpovědný za stimulaci děložních kontrakcí při porodu a podporuje tvorbu mléka, pomáhá totiž uvolňovat mléko z prsou. Oxytocin také výrazně ovlivňuje emoční prožívání a vztahy. Při přirozeném porodu se oxytocin uvolňuje v po sobě jdoucích vlnách, přesně tak jak tělo matky i dítěte při porodu vyžadují. Tento hormon je nezbytný pro tvorbu vazby mezi matkou a dítětem, podporuje pocit bezpečí a důvěry a také působí jako přirozený tlumič bolesti díky schopnosti uvolňovat endorfiny.
Syntetický oxytocin a jeho účinky
Syntetický oxytocin, často známý pod názvem Pitocin, byl poprvé syntetizován v 50. letech minulého století a rychle se stal běžným nástrojem v porodnictví. Používá se k indukci nebo urychlení porodu a obvykle se podává nitrožilně. Na rozdíl od přirozeného oxytocinu, který se uvolňuje pulzně, syntetický oxytocin má konstantní účinek, což může vést k intenzivnějším a bolestivějším kontrakcím. Tělo jej navíc vnímá odlišně – syntetický oxytocin neproniká hematoencefalickou bariérou (bariérou mezi krevním oběhem a mozkem), a proto nemá stejné emocionální a sociální účinky jako jeho přirozený protějšek. Působí tedy lokálně na dělohu, ale vnímání ženy se nemusí měnit.
Přirozený oxytocin prochází specifickými hormonálními drahami a v těle se pohybuje komplexní sítí nervových a hormonálních cest, které zahrnují jak periferní, tak centrální nervový systém. Tyto přirozené dráhy vedou k citlivé a vyvážené interakci s dalšími hormony, jako jsou prolaktin a endorfiny. Syntetický oxytocin je aplikován přímo do krevního oběhu a zaměřuje se hlavně na stimulaci děložních kontrakcí bez působení na centrální nervový systém, což znamená, že jeho vliv na emoce a mateřské chování je omezený. Studie ukazují, že může díky této hormonální nerovnováze nepřímo ovlivnit i produkci prolaktinu, což může komplikovat a snižovat tvorbu mateřského mléka. Riziko snížení tvorby mateřského mléka se zvyšuje s množstvím zásahů, které se po boku oxytocinu provedou.
Dopady syntetického oxytocinu na mateřské chování
Studie na zvířatech i lidech naznačují, že syntetický oxytocin může mít dopady na mateřské chování a vztah mezi ženou a novorozeným děťátkem. Například u ovcí, kterým byl podáván syntetický oxytocin, byla zjištěna menší míra péče o mláďata, což vedlo k jejich vyšší úzkostnosti a menší schopnosti tvořit vazby nejen s matkou, ale i ostatními jehňátky. Podobné efekty byly zjištěny u primátů, kde matky vystavené syntetickému oxytocinu méně chránily svá mláďata a vykazovaly nižší míru fyzického kontaktu. Takové chování může mít dlouhodobý dopad na psychologický a sociální vývoj potomků.
Studie na lidech a riziko poporodní deprese
Studie na ženách ukázaly, že syntetický oxytocin může zvýšit riziko poporodní deprese, což nepřímo ovlivňuje schopnost matek vytvořit pevnou vazbu s dítětem. Výzkum z roku 2014 (Jonas a kol.) zjistil, že ženy, které během porodu dostaly syntetický oxytocin, častěji potřebovaly další intervence a měly zvýšené riziko psychických obtíží po porodu. Tyto komplikace mohou následně bránit matce v navázání citlivého vztahu s dítětem, což může vést k problémům v emočním a psychickém vývoji dítěte.
Studie o postnatálních vazbách
Další výzkumy, jako studie Eapen a kol. z roku 2018, ukazují, že ženy, které během porodu dostaly syntetický oxytocin, vykazovaly nižší hladiny přirozeného oxytocinu po porodu, což mělo vliv na jejich mateřské chování. Nižší hladiny přirozeného oxytocinu byly spojeny s menší citlivostí vůči potřebám dítěte, což mohlo ovlivnit kvalitu prvních měsíců mateřské péče a vztah mezi matkou a dítětem. Tato studie upozorňuje na to, že podání syntetického oxytocinu může mít nepřímé, ale dlouhodobé následky pro vazby mezi matkou a dítětem. V praxi to pak může vypadat jako všechny ty příběhy, které často slyšíme od kamarádek nebo na sociálních sítích — „já jsem ten vztah s miminkem neměla hned.”. V nemocnicích se často oxytocin podává rutinně na konci porodu jako medicínská forma prevence krvácení, takže incidence jeho podání při porodu je opravdu vysoká.
Syntetický oxytocin a tvorba mateřského mléka
Kromě vlivu na vazby může syntetický oxytocin také narušit produkci prolaktinu, hormonu klíčového pro tvorbu mléka. Přirozené uvolňování prolaktinu je úzce spojené s přirozeným pulzním uvolňováním oxytocinu, který podporuje laktaci. Při podávání syntetického oxytocinu se může snížit přirozená produkce prolaktinu, což může ztížit zahájení nebo udržení kojení. Studie ukazují, že ženy, kterým byl podán syntetický oxytocin, častěji bojují s problémy s kojením, což může nepříznivě ovlivnit jejich zkušenost s mateřstvím.
Celkové poznatky z výzkumů podporují opatrnost při rutinním používání syntetického oxytocinu během porodu. Zatímco syntetický oxytocin může být důležitým nástrojem při komplikovaném porodu, jeho podávání by mělo být dobře zváženo, protože jeho účinky mohou jít daleko za hranice samotného porodu. Syntetický oxytocin nejenže ovlivňuje fyzický proces porodu, ale má i potenciál ovlivnit hormonální rovnováhu a mateřské chování. Snižuje přirozenou produkci oxytocinu a prolaktinu, což může zkomplikovat tvorbu vazby s dítětem a narušit proces kojení.
Možné dlouhodobé dopady syntetického oxytocinu na dítě
Dle některých studií může expozice syntetickému oxytocinu během porodu ovlivnit i neurologický a psychologický vývoj dítěte. Syntetický oxytocin může zasáhnout do přirozené hormonální rovnováhy dítěte, což může mít vliv na jeho schopnost vytvářet sociální vazby a zvládat stres. Některé studie na zvířatech ukázaly, že potomci, kteří byli vystaveni syntetickému oxytocinu přes matku během porodu, vykazovali vyšší míru úzkostného chování, nižší sociální interakce a menší schopnost adaptace na stresové situace. Tyto změny mohou mít potenciální dopad na emoční a sociální vývoj dítěte, což může ovlivnit jeho vztahy a schopnost regulace emocí i v dospělosti.
V oblasti neurobiologie se předpokládá, že oxytocin hraje klíčovou roli ve vývoji mozkových struktur spojených s emocionální stabilitou a důvěrou. Syntetický oxytocin může narušit tyto procesy a potenciálně ovlivnit dlouhodobý rozvoj tzv. oxytocinového systému, což je síť receptorů a hormonálních drah v mozku zodpovědných za sociální interakce a stresovou odpověď. I když jsou dopady syntetického oxytocinu na lidské děti stále předmětem zkoumání, dosavadní výzkumy ukazují, že hormonální zásahy v rané fázi života mohou mít dlouhodobé důsledky na emoční stabilitu a sociální dovednosti. Stávající výsledky tedy naznačují, že opatrný přístup k jeho použití během porodu může být vhodný, zejména pokud jde o vliv na neurologický vývoj dítěte a jeho budoucí schopnost vytvářet vztahy a zvládat stres.
Schopnost rodit se předává z generace na generaci
Michel Odent (renomovaný francouzský porodník a průkopník přirozeného porodu) se ve svých pracích často zaměřuje na evoluční pohled na porod a schopnost žen rodit v dlouhodobém měřítku, a přitom varuje, že rutinní podávání syntetického oxytocinu a další lékařské zásahy mohou oslabovat přirozenou schopnost žen porodit bez intervence. Tvrdí, že tyto zásahy mohou dlouhodobě změnit způsob, jakým probíhá porod, a oslabit evolučně vyvinuté porodní mechanismy.
Odent upozorňuje, že porod je přirozený proces, který se po miliony let vyvíjel jako důmyslná souhra hormonů a fyziologických reakcí. Přirozený porodní proces podporuje uvolňování oxytocinu, což má zásadní význam nejen pro kontrakce, ale i pro pocity bezpečí a schopnost matky se na porod soustředit. Rutinní používání syntetického oxytocinu a dalších zásahů podle něj narušuje tuto přirozenou souhru, čímž oslabuje přirozený porodní mechanismus a postupně mění způsob, jakým ženy rodí.
Ve své evoluční perspektivě Odent varuje, že čím více se spolehneme na syntetické zásahy, tím více může dojít k oslabování přirozené schopnosti žen rodit. Podle jeho názoru mohou generace žen, které se stanou závislé na syntetických hormonech a zásazích, zažívat nižší odolnost k porodnímu stresu a menší schopnost porodit bez asistence, což je zásah do přirozeného výběru. Odent tedy upozorňuje na to, že nadměrné používání syntetického oxytocinu by mohlo mít dlouhodobý dopad na evoluční vývoj žen a jejich schopnost rodit přirozeně.
Porod je komplexní proces, který není jen fyzickým aktem, ale i emočním a hormonálním zážitkem s dlouhodobými důsledky pro matku a dítě. Proto je důležité zvážit přirozené mechanismy těla a možné dlouhodobé následky syntetického zásahu, který by mohl narušit přirozený průběh porodních a poporodních hormonálních procesů. Použití medikace je v pořádku, má-li své opodstatnění a byly-li vyčerpány všechny ostatní možnosti. Nemělo by to ale být možností první a žena by vždy měla mít možnost informovaného souhlasu. Je důležité informovat se před porodem o možných alternativách. Třeba na našem kurzu! ☺️
Zdroje
1. Michel Odent – The Functions of the Orgasms
2. Michel Odent – Birth and Breastfeeding
3. Michel Odent – The Caesarean
4. Pedersen, C. A., & Prange, A. J. (1979) – „Induction of Maternal Behavior in Virgin Rats after Intracerebroventricular Administration of Oxytocin”
5. Winslow, J. T., Hastings, N., Carter, C. S., Harbaugh, C. R., & Insel, T. R. (2003) – „A Role for Central Vasopressin in Pair Bonding in Monogamous Prairie Voles”
6. Jonas, W., Johansson, L. M., Nissen, E., Ejdebäck, M., & Ransjö-Arvidson, A. B. (2014) – „Do Oxytocin Levels in the Maternal Brain during Labour Influence Maternal Behaviour? A Study in Humans”
7. Weisman, O., Zagoory-Sharon, O., & Feldman, R. (2013) – „Oxytocin Administration to Parent Enhances Infant Physiological and Behavioral Readiness for Social Engagement”
8. Eapen, V., Dadds, M. R., Barnett, B., & Kohlhoff, J. (2018) – „Oxytocin for the Treatment of Challenging Behaviors in Youth: A Randomized Controlled Trial”
9. Keverne, E. B., Levy, F., Poindron, P., & Lindsay, D. R. (1983) – „Importance of Oxytocin for Maternal Behavior in Ewes”
