Stanovená délka těhotenství poskytovateli zdravotnické péče je 40 týdnů. Termín porodu se nejprve vypočítává podle menstruace, závaznější pro porodnice pak ale většinou bývá termín podle ultrazvuku, který se vypočítává na prvotrimestrálním screeningu. Mohou se vzájemně lišit klidně o několik dní, vyjímečně až o dva týdny.
Do určení termínu porodu vstupuje hned několik faktorů — délka menstruačního cyklu, luteální fáze, pravidelnost menstruace. Je skvělé, pokud jste sledovaly před početím svůj cyklus — znát datum početí miminka může často pomoci ustát mnoho nejistot, ať už půjde o “předčasné” narození, nebo “přenášení”. Termín porodu podle početí a podle ultrazvuku se totiž často i liší právě i o ty dva týdny, nebo podobnou dobu.
Co o potermínovém těhotenství říkají odborné zdroje?
Podle NHS a dalších zahraničních zdrojů (WHO, Michel Odent) se za přenášení a potermínové těhotenství považuje až doba od 42. týdne těhotenství (42 plus 0 a dál). V České republice budete pravděpodobně pozvána k hospitalizaci a vyvolávání v termínu 41 + 3. Za přenášení se považuje už doba bezprostředně po stanoveném termínu porodu a v českém prostředí jsou všichni rádi, pokud “je miminko už do 42. týdne venku”.
Existuje něco, čemu se říká “postmaturity syndrom” a jde o diagnózu, která nastává nejdříve po 42. týdnu těhotenství. Jeden z příznaků je zastavení váhového přírůstku děťátka, který může značit, že placenta přestává nebo přestala pracovat. Dá se poznat tedy i podle vyšetření průtoků placenty, které budou velice nízké. Riziko smrti miminka v děloze je ale stále poměrně nízké, zhruba mezi 4 — 7 úmrtími na 1000 narozených dětí. Riziko, že se to samé stane mezi 37. a 42. týdnem těhotenství je 2 — 3 úmrtí na 1000 narozených dětí. (zdroj) Pro nás individuálně je samozřejmě toto riziko malé, ve větších porodnicích, kde jsou tisíce pacientek ročně, je pro ně riziko poněkud větší. Bude to nejspíš jeden z důvodů, proč je systém nastavený, jak je. Prakticky se v tuto chvíli plošně vyvolává porod po termínu stovkám žen, aby se zabránilo jednomu perinatálnímu úmrtí.
Další z rizik potermínové gravidity samozřejmě může být aspirace mekonia (smolky). Samotné polykání smolky vůbec nevadí a je přirozené, smolku většinou miminko ve vodě v posledních dnech těhotenství má nebo může mít a opakovaně ji z vody polyká a tráví. Problém může nastat v bodě, kdy by miminko smolku vdechlo — může se dostat do plic a způsobit infekci, krajně sepsi. Miminko ovšem smolku není schopné vdechnout jen tak, většinou musí dojít k náhlému stresu. Řešením by tedy opět nemuselo být vyvolávání porodu, kde vlivem medikace je zvýšené riziko stresu plodu, jako spíš vyčkat, než se miminko rozhodne narodit samo a přirozeným způsobem.
Kdy může být vyvolávání porodu lékařsky indikováno?
Lékaři přistupují k nabízení indukce porodu v momentě, kdy se z jejich pohledu zvyšuje riziko z pokračujícího těhotenství proti rizikům indukce. Na konci dne jste to ale vždycky vy jako rodiče, kdo rozhoduje o tom, která rizika jsou pro vás méně a více závažná. V případě, že se vaše rozhodnutí neshoduje s nabídkou lékaře, můžete vždy potvrdit své rozhodnutí negativním reversem.
Vyvolávání porodu jako takové je také zatíženo množstvím rizik. Vyvolávání porodu může vést ke stresu plodu (aspirace mekonia, hypotonie), k hyperstimulaci dělohy (zvýšené riziko ruptury dělohy, hypoxie plodu, úmrtí) a také vyšší výskyt císařských řezů. Císařský řez je proti přirozenému nevyvolávanému porodu až dvakrát více pravděpodobný. Nehledě na to, že při indukci často dochází na akutní císařský řez, který skýtá větší rizika pro matku i dítě než císařský řez, který je plánovaný.
Kontraindikací k vyvolávání jsou všeobecné kontraindikace k vaginálnímu porodu (vcestná placenta, neporoditelná poloha miminka, apod.), některá onemocnění matky (například při astmatu je použití prostaglandinů kontraindikováno), hypoxie plodu, krvácení nebo vícečetné těhotenství. Kontraindikací může být těhotenství po předchozím císařském řezu, kdy se zvyšuje riziko ruptury dělohy (jak při použití prostaglandinů, tak oxytocinu), ale i morbidita na straně matky i dítěte.
Jak probíhá vyvolávání porodu?
Jedním ze způsobů vyvolávání porodu či jeho popohánění je také umělé porušení vaku blan. Nemělo by být prováděno, pokud je děloha bez kontrakcí a v ideálních podmínkách do doby, dokud není porod v aktivní fázi. Umělé protržení vaku blan může porod urychlit, případně vyvolat. Není to ovšem bez rizik. Kromě povrchových záležitostí (poranění hlavičky miminka, poranění dolního děložního segmentu) může dojít i k masivnímu odtoku plodové vody a prolapsu pupečníku (pupečník se dostane do porodních cest před hlavičku miminka, skřípne se a začne se odlučovat placenta), nebo vzácně i k narušení vcestné cévy a masivnímu krvácení.
Musím podstoupit vyvolávání porodu?
Neexistují vždy jen dvě možnosti. Poskytovatel péče by měl respektovat Vaše rozhodnutí, že si nepřejete v tuto chvíli vyvolávat porod. Může to být kompenzováno například častějšími kontrolami — ob jeden nebo dva dny. Poskytovatel péče vám nesmí tuto péči odepřít. Jak bude tato péče po termínu probíhat, je tedy čistě ve Vašich rukou. Dokud vychází všechny měřitelné výsledky fyziologicky, pravděpodobně není třeba těhotenství ukončovat.
Stejně tak i při zdravotní komplikaci, pokud není akutní (pak by byl indikován císařský řez), můžete odmítnout vyvolávání a individuálně dál v těhotenství pokračovat. I u určitých zdravotních komplikací pro Vás může být stále méně riskantní v těhotenství pokračovat než porod vyvolávat. Zdravotníci často samotní vědí, že vyvolávaný porod může být i několikadenní proces. Pokud vezmeme v potaz, že vyvolávaný porod může být stresující nejen pro plod, ale i pro vás (větší bolestivost, nemocniční prostředí, samota), může být čekání na přirozený porod opravdu stále lepším řešením. Navíc to, že v tuto chvíli vyvolávání odmítnete, neznamená, že za týden ho odmítnete opět. Vždy se může situace přizpůsobovat Vašim aktuálním pocitům a intuici.
Je naprosto v pořádku, pokud se sami rozhodnete vyvolávání podstoupit, třeba i z důvodu náročnosti pokračujícího těhotenství. Vždy by to mělo být ale Vaše vlastní rozhodnutí plynoucí ze zvážení všech pozitiv a rizik, o kterých jste byla informována bez nátlaku a přesvědčování. Vyberte si pro péči v těhotenství a porod takové poskytovatele péče, kteří Vám takové rozhodování umožní.
